Druhý zimní měsíc – únor 2022 na DS

Zima vskutku zvláštní, ráno sníh, odpoledne obleva, až z toho jde z toho hlava „trošku doleva“.
Řečeno s nadsázkou, na podivně aprílově, se chovající období. 
Rozhodně nekoukáme „zbůhdarma pánu Bohu do oken“.
Aktivity jsou přece součástí života ŽBB. Pokud nás „futeř“ nebo jiná příčina povětrnostní, uvěznila na stacionáři, chrlíme podněty a nápady, aby se uživatelé cítili příjemně vytíženi.
Témat na povídání je stále dost, do mezer vpravujeme tvořivost!
Je spousta věcí, které je prospěšné opakováním stále vštěpovat a zapracovávat uživatelům do podvědomí.
Pomáháme tak „trénovat“ jejich paměť. Součástí aktivit hlavy, je i důležitá aktivita fyzická.
Součástí každého našeho dne, je krátká rozcvička. Probuzení se tak dostaví zpravidla u všech, kteří možná
ještě ráno trošku přiospale pozorují svět. Dobrá nálada a optimismus - je tu hned
Některé aktivity sdílíme se sociální rehabilitací. Tam nás pozvali například na jejich terapii se zvířátky.
9.2. jsme tam byli svědky krmení hada, dokonce si i ti odvážní, nejedovatého hada pohladili. Bylo to moc
zajímavé, mýty o slizkosti hada jsou tedy reálně vyvráceny. Pejsek Vilík, uživatelům předvedl,
jak se raduje a prosí pes
Také Lady a Gentleman club funguje. V úterý a ve čtvrtek máme vymezený časový prostor do 18. hodin,
momentálně pro dvě klientky, jimž se věnuje individuální péče – aktivity na míru.
8.2. byla obvyklá provozně pracovní doba na DS, nahrazena školením pracovníků. Tématem kurzu byla
 „ Psychohygiena jako prevence syndromu vyhoření“, pořádající agentury Seduca.   
11.2. jsme v rámci přibližujících se oslav Valenýna, rozcvičku pojali jako Disco. V pátek je zde klientů nejvíce,
dokonce jsou tu i tací, co si jsou i v soukromém životě blíže. Navštívili jsme cukrárnu u Ámose.
 „ Ó Valentýn je přece sladký „. Abychom získali i něco znalostí, Jana Ámose Komenského, jsme si hned naproti
před školou - jak příznačné to místo (další nastolené téma), prohlédli a samozřejmě slovně přiblížili na stacionáři.
I výzdoba a kreativní činnosti se odvíjeli v „srdečném“ duchu.
18. 2. jsme si opět připomněli aktivity v kuchyni – pekli se topinky.
Chodíme na vycházky, pozorujeme přírodu – co nám právě přeběhlo přes cestu, kolik že srnek
odpočívá v poli a kolik jich spásá lahodnou vojtěšku – počítáme. Někdy jdeme na nákup,
kde si někteří, osvojují dovednosti.
Na stacionáři se vracíme v tématech i k pohádkám, jaká postavička patří do lesa Řáholce, co všechno dala
kočička s pejskem do toho výjimečného dortu, v pohádce K. Čapka?  „Víme nebo z „ paty “ lovíme?“ 
Malujeme, čteme, vyprávíme poté, co se podíváme, přiblížíme téma někdy i v telce.
23. 2.  jsme opět zajeli do kina, do Jičína, kde již po zvolnění protiepidemických opatření,
začal být o dopolední představení, velký zájem. Seděli jsme v první řadě a lámali se krk.
Péči věnujeme našim rybkám (samozřejmě reálně – výsostně erudovaná a zapálená pracovnice Monika).
Žijí tady přece s námi! A chceme, aby jim tu bylo spolu s námi dobře a co nejdéle vířili průzračnou hladinu
akvária.                
Na denním stacionáři jsme rozhodně nezaháleli. Těšíme se na jaro, sněženky už u nás na nástěnce vykvetly!
Ráno tmy ubývá, slunce zem ohřívá. A to je pozitivní zpráva