Jistě se každý z nás někdy setkal se situací, že se někam dopravil a najednou z nějakého důvodu mu nebylo dopřáno dorazit až k cíli. Například dojedete pod hory a zjistíte, že nejedou lanovky. Ti zdatnější nechají batoh na zádech a kopec nahoru jednoduše vyšlápnou. Někdo si zanadává, jiný bere takovou situaci jako samozřejmost.
Pro lidi s handicapem nastává v daný moment ale konečná a dál se nemají šanci dostat. Kolikrát lanovka sice jezdí, ale odmítnou vám jednoduše vzít nahoru invalidní vozík a to i v případě, že mají na lanovce připevněný hák pro přepravu jízdních kol a kočárků. Nedávno jsme se však s jedním z našich uživatelů setkali se vstřícností a ochotou improvizovat u lanové dráhy ze Špindlerova Mlýna na Pláně a klient si tak po prodělané mozkové příhodě mohl vyzkoušet aspoň několik desítek metrů chůze v horském prostředí. Pro něho samotného byla jízda lanovkou obrovský zážitek, protože již nevěřil, že se vzhledem k jeho současnému zdravotnímu stavu někdy sveze.
Po vystoupení ze sedačky musel jít po svých za pomoci dřevěné hůlky a vozík mu na nějaký čas posloužil pouze jako odpočinková židlička. Je všeobecně známo, že jeden krok na horách vydá za dva pod horami a tak jsme rehabilitační procházku rozdělenou na etapy chůze a odpočinku zakončili posezením s výhledem na okolní kopce. Tento pohled byl pro milovníka přírody zaslouženou odměnou a věří, že se tam ještě někdy díky naší organizaci podívá…
Celý zážitek jsme společně probrali u zasloužené kávy dole, ve Špindlerově mlýně, aby uživatel udržel kontakt se společenským prostředím a narušil tím stereotyp při pobytu v domě s pečovatelskou službou, kde bydlí.
Závěrem bychom rádi za naši organizaci Život bez barier dodali, že tento článek může opět posloužit jako inspirace pro širokou veřejnost, jak si lze poradit s místy, která nejsou zcela bezbariérová. Vlastní vůle, odhodlanost a ochota improvizovat jsou mnohdy klíčové vlastnosti, díky kterým o slibovaný zážitek nemusíte vůbec přijít…