N
a tuto otázku hledali odpověď zástupci občanského sdružení Života bez bariér z Nové Paky při 1. studijní návštěvě Švýcarska ve dnech 20. – 24.3.2012, která se uskutečnila v rámci projektu “Výměna zkušeností a dobré praxe v oblasti integrovaného přístupu k péči o pohybově postižené pro zlepšení kvality jejich života“ v rámci sub-projektu financovaného z Fondu Partnerství Programu švýcarsko-české spolupráce. Program studijní návštěvy pro nás zajistila partnerská organizace Handicap Architecture Urbanisme se sídlem v Ženevě, kterou zastupovala po celou dobu našeho pobytu architektka paní Silvia Heinzmann. Paní Heinzmann je expertkou pro bezbariérovou výstavbu. Cílem návštěvy bylo získat poznatky, zkušenosti, názory, náměty v oblasti bezbariérovosti různých staveb, životního stylu lidí se zdravotním postižením a služeb zajišťující mobilitu lidí s handicapem. Město Basilej bylo místem, kde jsme měli možnost poznat architekturu místní radnice, která je historickou památkou. Zjistili jsme, že vozíčkář se může volně pohybovat po celém objektu. V objektu radnice jsme měli možnost vidět a i vyzkoušet výsuvnou vstupní rampu, výtahy, bezbariérové vstupy v celé starobylé budově. Ve staré části města jsou vstupy do obchodů, bank, restaurací, kulturních zařízení, na poštu zcela bezbariérové. Dále jsme navštívili základní školy, kde i když nemají prozatím žádné děti s handicapem, jsou však na tyto situace ze zákona připraveni. Výtahy, bezbariérová sociální zařízení, označení všech prostor, na vše je kladen velký důraz.
Hned první den jsme měli možnost poznat, jak ve Švýcarsku řeší nenadálé situace. Zástupci našeho sdružení se ulomilo zadní kolo u elektrického invalidního vozíku. Během několika minut jsme dorazili do prodejny s kompenzačními pomůckami, kde poskytují i servis. A demontáž, oprava, montáž našeho vozíku byla vyřešena během jedné hodiny.