Jak se žije nejen zdravotně postiženým ve Švýcarsku

Na tuto otázku hledali odpověď zástupci občanského sdružení Života bez bariér z Nové Paky při 1. studijní návštěvě Švýcarska ve dnech 20. – 24.3.2012, která se uskutečnila v rámci projektu “Výměna zkušeností a dobré praxe v oblasti integrovaného přístupu k péči o pohybově postižené pro zlepšení kvality jejich života“ v rámci sub-projektu financovaného z Fondu Partnerství Programu švýcarsko-české spolupráce. Program studijní návštěvy pro nás zajistila partnerská organizace Handicap Architecture Urbanisme se sídlem v Ženevě, kterou zastupovala po celou dobu našeho pobytu architektka paní Silvia Heinzmann. Paní Heinzmann je expertkou pro bezbariérovou výstavbu. Cílem návštěvy bylo získat poznatky, zkušenosti, názory, náměty v oblasti bezbariérovosti různých staveb, životního stylu lidí se zdravotním postižením a služeb zajišťující mobilitu lidí s handicapem. Město Basilej bylo místem, kde jsme měli možnost poznat architekturu místní radnice, která je historickou památkou. Zjistili jsme, že vozíčkář se může volně pohybovat po celém objektu. V objektu radnice jsme měli možnost vidět a i vyzkoušet výsuvnou vstupní rampu, výtahy, bezbariérové vstupy v celé starobylé budově. Ve staré části města jsou vstupy do obchodů, bank, restaurací, kulturních zařízení, na poštu zcela bezbariérové. Dále jsme navštívili základní školy, kde i když nemají prozatím žádné děti s handicapem, jsou však na tyto situace ze zákona připraveni. Výtahy, bezbariérová sociální zařízení, označení všech prostor, na vše je kladen velký důraz.

Hned první den jsme měli možnost poznat, jak ve Švýcarsku řeší nenadálé situace. Zástupci našeho sdružení se ulomilo zadní kolo u elektrického invalidního vozíku. Během několika minut jsme dorazili do prodejny s kompenzačními pomůckami, kde poskytují i servis. A demontáž, oprava, montáž našeho vozíku byla vyřešena během jedné hodiny.

Poslední místo, které jsme v Basileji navštívili, bylo Centrum pro zrakově postižené. Toto centrum je špičkově vybavené a technologie, které jsou využity v objektu, nejsou u nás zatím využívány.

Po dvoudenním poznávání města Basilej jsme nabyli dojmů, že člověk na vozíku nemá problém dojet kamkoli, ať bezbariérovou tramvají nebo po vlastní ose. Je zde vše řešeno tak, že pokud se nelze dostat do budov hlavním vchodem, je vytvořen kompromis vchodem podpůrným.

Dvoudenní návštěva města Curych a blízkého okolí pro nás byla také nezapomenutelným zážitkem. První den nás městem provázel pan Joe Manser, poradce pro bezbariérovost města Curych. Ukázal nám bytový dům pro sociálně slabé a zdravotně postižené osoby. Zde bylo patrné, že je vše řešeno tak, aby byty byly přizpůsobeny pro imobilní občany a volný pohyb po celém objektu. Funguje zde vzájemná pomoc všech tamních obyvatel domu. Dále jsme vyzkoušeli rampu pro vozíčkáře u místní radnice, prošli jsme starým městem, kde jsme viděli řešení bezbariérových přístupů do obchodů.

Druhý den jsme se vydali do města Schaffhausen, kde jsme navštívili komplex zařízení pro lidi s těžkým zdravotním postižením. Architektonické prvky nás inspirovali natolik, že bychom je alespoň zčásti rádi aplikovali v našem připravovaném projektu revitalizace kláštera. V tomto objektu nás provázela mladá žena s těžkým postižením, která využívá pro veškeré úkony v objektu přístroje „James“. Tento přístroj ovládá samootevírání a zavírání dveří, světla v místnosti, slouží jako telefon, samospouští PC, přivolání asistence atd. I přes vlastní těžké postižení je žena natolik aktivní, že pro ostatních 22 lidí s podobným osudem zajišťuje kulturní programy, návštěvy divadel, výlety a další volnočasové aktivity. Prohlídky objektu se zúčastnila také architekta paní Catherine Leu, která celý tento komplex projektovala. Při projektování dbala na detaily, jako jsou velké kliky, lehké otevírání dveří, velké místnosti přizpůsobené vozíčkářům, výtah pro 2 vozíčkáře s proskleným oknem, aby v případě neočekávaného zastavení výtahu v meziprostoru nebyl cestující ve stresu.

Další zastávkou bylo město Stein am Rhein, kde jsme navštívili starobylé několikapodlažní budovy, které byly zrekonstruovány na bezbariérové bydlení dle projektu architektky Johanny Reutemann.   Co jsme ale nečekali? Nechat se vyvést výtahem na cimbuří starobylého hradu Hohenklingen z 12. století, posedět si na terase hradeb u kávy, mít výhled na celé město Stein am Rhein. Toto je pro mnohé vozíčkáře v ČR snem.

Po návštěvě hradu Hohenklingen jsme se přemístili do komplexu kartuziánského kláštera ve městě Ittingen. Vždy bylo naším snem vytvořit v objektu bývalé nemocnice v Nové Pace komplex, kde by zdravotně postižení s lidmi bez zdravotního omezení měli zajištěny veškeré služby. V kartouze jsme se o tom mohli přesvědčit. Komplex, kde v 17. století žili mniši a hospodařili na rozloze 60 ha, dnes slouží jako zařízení pro lidi s duševním onemocněním. V komplexu se nachází klášter (dnes muzeum), starobylé zrekonstruované objekty na restauraci, hotel, prodejnu, chráněné dílny (kovodílna, truhlárna, sýrárna,…), stáje pro koně a pozemky, na kterých je pěstována vinná réva, zahradnictví s různými druhy bylin a květin. Všechny pozemky jsou zdravotně postiženými obyvateli a zaměstnanci obdělávány, produkty z toho zpracovány a zajištěna distribuce jak do vlastního obchůdku, tak do obchodů ve Švýcarsku. Při návštěvě jsme se mohli ujistit o tom, že celý komplex je bezbariérově vyřešen. Všude je absolutní řád, pořádek, vše je organizováno klidně, přitom perfektně. Toto zařízení se pro nás stalo vzácným příkladem, jak lze samostatně fungovat, být samofinancovatelným celkem.

Poznatků bylo mnoho a chtěli jsme se o tyto poznatky podělit. Česká země je krásná, tak jako Švýcarsko. Vytvořený systém ve Švýcarsku pro lidi se zdravotním postižením je pro nás velkým vzorem a máme ještě mnoho věcí v budoucnu zdokonalovat a vylepšovat. Kvalitu života zdravotně postiženého vytváří mentalita, ochota pomoci, tolerance, osobní přístup k lidem, umět naslouchat. To vše je možné uskutečnit a tak se přiblížit švýcarskému fungujícímu systému.

Na první studijní cestě ve Švýcarsku jsme získali přínosné zkušenosti v oblasti řešení úprav budov pro handicapované s různým druhem postižení, jak tělesným, duševním či zrakovým. Prostřednictvím výměny zkušeností a přenosu dobré praxe budeme komplexně analyzovat naši současnou situaci a navrhovat nové aktivity na zlepšení kvality života tělesně postižených v oblastech, které nejvíc zhoršují jejich život na rozdíl od zdravých lidí. Projekt přispěje konkrétními poznatky ke snížení rozdílu mezi ČR, kde postižení jsou méně spokojeni se svojí kvalitou života než v rozvinutých státech jako je Švýcarsko.

Tímto bychom chtěli poděkovat paní Silvii Heinzmann za perfektně připravený a zorganizovaný program naší první studijní cesty ve Švýcarsku.

Na financování projektu přispělo také Město Nová Paka a Královéhradecký kraj.